OSOBNOSTI DOKSKÉHO   FOTBALU

( převzato z „60let fotbalu v Doksech“ a doplněno)

 

Rozhodnutí, koho zařadit do galerie osobností dokského fotbalu, nebylo lehké. Neuvádí se větší počet těch, kteří by si to také zasloužili a proto ujišťujeme, že nejde o úmysl někoho upřednostit nebo přehlédnout .

 

František Bázner   – Byl výrazným funkcionářem nejen v době založení klubu, ale s několika přestávkami i v dalších letech. V mladším věku v případě potřeby neváhal obléknout dres a nastoupil v brance B mužstva. Jeho organizátorské a manažerské schopnosti uplatnil hlavně ve funkci předsedy klubu. Byl typem schopného podnikatele nejen v soukromé činnosti, ale i ve sportu. Dovedl se obklopit dalšími nadšenci pro fotbal a I.A mužstvo velmi rychle stoupalo v žebříčku tehdejších soutěží. Spolu s dalšími členy výboru získal řadu kvalitních hráčů z jiných klubů. Velmi se zasloužil o postupné dobudování zázemí na stadionu včetně výstavby tribuny.

Doba totality však nepřála stylu jeho práce a proto nemohl své představy o rozvoji fotbalu v Doksech realizovat a musel vedoucí úlohu v klubu opustit. Přesto však byl i později ochoten v klubu pracovat.

 

Josef Hroch – Ve funkci předsedy oddílu působil v 60. a 70. letech minulého století nejdelší období ze všech předsedů, kteří se postupně vystřídali. Byl obklopen řadou dobrých funkcionářů a proto i výbor spolehlivě pracoval. Za jeho předsednictví všechna družstva vykazovala velmi dobrou výkonnost.

 

Zdeněk Rosenbreier – V 50. a 60. letech vykonával funkci nejprve sekretáře a dále především hospodáře oddílu kopané. Spolehlivě na bezchybně organizoval a finančně zabezpečoval běžný provoz oddílu a přispěl tím ke zdárné činnosti celého oddílu v době jeho výrazných úspěchů.

 

Jaroslav Vávra – Byl dlouholetým funkcionářem Tělovýchovné jednoty Dynama Doksy a několik let předsedou oddílu kopané. Za jeho působnosti došlo k výstavbě škvárového hřiště, včetně kabin a především k zatravnění hlavního hřiště. Jeho aktivita byla pro oddíl kopané velmi cenná.

 

Ing.Karel Kapoun – Kopané obětoval velkou část volného času. V mládí hrával v dorosteneckém a později v B mužstvu Doks. V devadesátých letech minulého století byl několik let předsedou oddílu kopané. Od roku 1978 až dodnes působí v roli rozhodčího.Na kandidátce ČSSD se stal v roce 1997 zastupitelem města Doks a byl dlouhodobě ve funkci místostarosty města. Zastával funkci i krajského zastupitele. V obou těchto orgánech aktivně pracoval v komisích pro rozvoj sportu. Později byl zvolen senátorem parlamentu ČR .

 

Miroslav Bubla –   Byl po celý život obětavým a spolehlivým funkcionářem dokského fotbalu. Řadu let vedl poctivě kroniku a poté se stal dlouholetým sekretářem. Bez něho se neobešlo žádné jednání a rozhodování, veškerá administrativa neměla chybu. Práce pro fotbal se mu stala v pravém slova smyslu koníčkem, Těžko se bude v daších letech hledat srovnatelná náhrada. Za své zásluhy obdržel vysoké vyznamenání ČMFS Plaketu JUDr. Václava Jíry.

 

Vojtěch Chmela – Působil jako aktivní hráč B mužstva a později byl řadu let předsedou oddílu, který se snažil zlepšit materiální zázemí družstvům. Má velký podíl na vybudování klubovny oddílu. Ve své funkci byl vždy velmi aktivní a spolehlivý.

 

Jaroslav Kofroň – Spolehlivý a obětavý řidič autobusu, který dlouhá léta dopravoval všechna družstva na hřiště soupeřů. Kromě toho pracoval velmi aktivně ve výboru oddílu kopané, především v přestupní komisi a vypomáhal při údržbě hřiště a zázemí oddílu.

 

Miloslav Malý – děda, velmi aktivní funkcionář výboru po dobu dlouhých let. Obětavě pomáhal, kde bylo třeba. Zastával delší dobu i funkci vedoucího B mužstva. Jeho největší zásluhou bylo pečlivé vedení kroniky klubové činnosti.

 

Miloslav Kříž – Ve funkci správce hřiště a majetku klubu se vystřídala řada osob, avšak bez nadsázky jeho kvalita snesla nejvyšší uznání. Celodenní pracovitost byla všude vidět, škoda, že zákeřná nemoc nedovolila v prospěšné práci pro klub pokračovat.

 

Josef Šafránek – Přišel do Doks v roce 1945 z Bělé pod Bezdězem a jako hráč I. mužstva zažil postupný vzestup od okresních soutěží až po období padesátých let minulého století, kdy se v Doksech hrála divize a oblastní soutěž. Za tehdy nevídaného zájmu diváků pravidelně nastupoval v záložní řadě mužstva, velmi často s bratrem Václavem. Byl spolehlivým a obětavým hráčem, měl velmi slušné a příkladné chování a v kolektivu velmi oblíben pro svoji kamarádskou povahu. Po skončení aktivní činnosti fotbalisty se stal úspěšným trenérem               I.A mužstva .

 

František Barcal – byl vynikajícím útočníkem od založení klubu až do začátku šedesátých let. Byl nevšedním střelcem nejen v době okresní soutěže, kdy během jedné sezóny nastřílel více jak 100 gólů, ale byl nebezpečím pro každého brankáře i v divizi a v oblastní soutěži.

 

Miroslav Bauer – Rovněž hráč počátečního období okresních až divizních soutěží. Byl velmi technicky vybaven a ve střelbě gólů se téměř vyrovnal Fr.Barcalovi. Útočné trio Bauer-Barcal-Nýdrle záviděly i kuby nejvyšších soutěží. Všichni tři měli tehdy velkou zásluhu na vysoké návštěvnosti.

 

Jan Nýdrle – Rodák z Bělé p.B. byl velkou fotbalovou osobností. Byl výborným útočníkem nejen v Mladé Boleslavi, ale i v Doksech. Jeho specialitou byly trestné kopy proti kterým byli brankáři velmi často bezmocní. Ani dnes není v ligových klubech takvý střelec, který by se mu mohl rovnat.

 

Zdeněk Myška – Dlouholetý a spolehlivý brankář v období padesátých a šedesátých let. Svými výkony přispěl k výborným umístěním mužstva v divizi a v oblastních soutěží.

 

Ladislav Kohout – Odchovanec dokské kopané, velká opora zadních řad mužstva, hrál s velkým přehledem, uměl přesně a včas přihrát. V době dvouleté základní vojenské služby byl hráčem ligového armádního mužstva Křídla vlasti v Olomouci. Jinak byl věren dokskému klubu a po skončení aktivní činnosti se věnoval výchově mladých hráčů.

 

Karel Šverma – Rovněž odchovanec dokské kopané, v I.mužstvu hrál převážně krajního záložníka. Na hřišti byl doslova nesmlouvavým, vytrvalým hráčem překážkou pro každého soupeře. Jeho působení v mužstvu bylo bez přerušení velmi dlouhé a i po skončení aktivní činnosti se věnoval nejprve výchově mládeže a potom několik let úspěšně trénova B mužstvo dospělých.

 

Martin Jurčik –   Manažer A mužstva. Také jeho zásluhou patří dlouhodobě dokský fotbal k absolutní špičce libereckého kraje. Velmi schopný podnikatel, slušný a moudrý člověk. Pochází z Bělé pod Bezdězem tak jako kapacity, které   v minulosti přivedly dokský fotbal na výsluní.

 

Jiří Tyle a Karel Tamchyna – Dva hráči, bez kterých by zadní řady mužstva v padesátých a hlavně šedesátých let minulého století nebyly úplné. Oba byli pro tehdejší divizní soupeře velkou překážkou, pro domácí velkou oporou. Jirka byl vždy spolehlivý a zároveň byl úspěšným střelcem trestných kopů. Po skončení aktivní činnosti se stal trenérem a i zde udělal hodně pro nastupující generaci a pro celý oddíl kopané.

 

Miroslav Šimral – Další stálice dokského mužstva, prosadil se do mužstva dospělých již jako dorostenec a převážně v záloze byl stabilním hráčem. Jeho předností byl trvale spolehlivý výkon, měl smysl a cit pro přesnou přihrávku. Po dobu aktivní činnosti byl věrný dokskému klubu.

 

Jiří a Stanislav Baňkowski – Dynastie bratrů byla v určitém období ještě širší o dva bratry Josefa a Jaroslava. Jiří byl dlouholetou a spolehlivou oporou mužstva v roli obránce a hlavně záložníka. Jeho vzorné a slušné vystupování ho pasovalo do role kapitána I.mužstva. Dokský klub za celou aktivní činnost neopustil.

Standa se prosadil v útoku jako úspěšný střelec. Stal se pozorností klubů z vyšších soutěží a jednu sezónu působil v druholigovém Ústí n.L. Po návratu byl trvalou oporou mužstva. Po skončení aktivní činnosti se věnoval mladým fotbalistům.

 

Ivo Ottomanský – Přišel v roce 1962 z druholigové Mladé Boleslavi, kde byl nejlepším střelcem mužstva. S ním se navrátil Jan Nýdrle a spolu s dokskými hráči se vytvořilo velmi silné mužstvo, které bojovalo o postu do II.ligy, kam však postoupil Jablonec n.N. Ivo působil

V Doksech plných 10let, nastřílel v útoku hodně branek a poze zlomení nohy při jednom zápase ho na čas vyřadilo z aktivní činnosti.

 

František Havrlant – Rychlé a obětavé levé křídlo A mužstva časté nebezpečí soupeřových brankářů. Klubu zůstal věrný až do konce své aktivní hráčské kariéry. Ve věku, kdy už jeho ostatní spoluhráči pověsili kopačky na hřebík, vypomáhal aktivně jako hráč a hrající trenér okolním malým klubům (Staré Splavy, Okna).

 

Jiří Líbal – Jako střední útočník byl velmi úspěšným střelcem branek a svým poctivým přístupem byl platným hráčem tehdejšího A mužstva a následně řadu let předával své zkušenosti jako hrající trenér B mužstva.

 

Ladislav Líbal – Jako brankář byl pokračovatelem Zdeňka Myšky. Jeho spolehlivé výkony přispěly dlouhý čas k dobrým výsledkům celého mužstva. Byl příkladem pro mladší hráče, zejména pro svého syna, který působil v mužstvu další generace.

 

Jaromír Blažejovský – Již v učilišti STS se prosadil svým talentem do dorosteneckého a brzy do A mužstva Doks. Jeho výkonnost stále stoupala a stal se spolehlivým a kvalitním útočníkem. Byl povahově velmi skromný a slušný. Na několik let přestoupil do Jablonce n.N., kde se prosadil do základní sestavy druholigového mužstva. Odtud se na konci fotbalové kariéry vrátil zpět do Doks.

 

Vladimír Pulkrábek – Rychlý a střelecky velmi disponovaný útočník. Svou hráčskou kariéru bohužel na delší dobu přerušil z rodinných důvodů. Po návratu k fotbalu ještě krátce vypomohl jako hráč a poté působil u A mužstva úspěšně jako trenér.

 

Josef a Jaroslav Švecové a Miroslav Slovák – Tři zástupci z Jestřebí se uplatnili svými výkony v dokském A mužstvu a odehráli zde řadu úspěšných sezón. V té době byli oporami mužstva.

 

Hynek Folbrecht a Antonín Miartuš   – Svoji dlouhou fotbalovou kariéru v Doksech skončili v letech 2005-2006. Byli spolehlivou oporou v mužstvu, převážně na místech záložníků a byli příkladem nejen fotbalovým uměním, ale i vystupováním. Tonda byl vyhlášen technikem a střelcem a Hynek stále vypomáhá svým hráčskými i trenérskými zkušenostmi u A mužstva .

Kromě toho je i aktivním členem výboru.

 

Vladimír Líbal – Je pokračovatelem fotbalového klanu Líbalů, otec řadu let hájil dokskou branku. Jeho hra se stále vyznačuje technikou, inteligencí a přesnou přihrávkou. Ve své kariéře se prosadil i jako dobrý střelec a zaznamenal velké množství branek. Své přednosti uplatnil přechodně i v dalších klubech, zejména ve Štětí. Ještě dnes je schopen nastoupit na kterémkoliv místě v mužstvu a podat vždy výborný výkon. Je kvalitním trenérem mládeže.

 

Zdeněk Horčík – Je současným sekretářem s správcem stadionu oddílu kopané. Byl aktivním hráčem a řadu let se věnuje velmi úspěšně mládežnickým družstvům a věří, že se mu povede získat další nadšence a bývalé hráče ke spolupráci v klubu.

 

Martin Vaňátko – Hrál ve všech kategoriích. Nekompromisní, tvrdý a spolehlivý hráč zadních řad. Stále aktivní a platný v A mužstvu . Věrný fotbalu v Doksech.

 

K   10.12.2016